Hodnocení pečující maminky z Klatovska: 

„Můj syn je atypický autista. Chce samostatně bydlet, byl důležitým prezentujícím hostem na konferenci v Klatovech, jezdí se mnou na všechny úřady a do sociálních služeb. Jestliže se dostane příští rok na autistickou konferenci, tak budu hrdá máma. Svoje potřeby a přání o samostatném bydlení dokáže vysvětlit téměř sám všem úředníkům z našich spádových měst i z krajského úřadu. V srpnu 2024 dosáhne plnoletosti a bude si moct začít plnit svá přání. Možná to nebude dnes, zítra ani pozítří, ale nakonec stejně bude vše v pořádku. Chtěla bych poděkovat těm, kteří mi pomáhají s mým synem. Hlavně Lence Ticháčkové, službě Jdeme dál a centru sociálních služeb Stod. Děti s postižením nemusejí být jen doma nebo v ústavu, je víc cest a víc možností (volně převzato z profilu na sociální síti maminky a z osobního rozhovoru).“ Ivana Kunešová

Hodnocení komunity Prácheň: 

„V prvním pololetí roku 2024 jsem se účastnila většiny akcí, které naši členové organizovali. S mým manželem jsme pomáhali s technickým zajištěním dubnové oslavy Prácheň žije! ve Velkých Hydčicích a červnové Noci kostelů na Práchni. Své role, kterou jsem si naplánovala – napomáhat opravě kostelíka na Práchni – jsem se teď nemohla moc ujmout, protože v kostele probíhá rozsáhlý archeologicko-architektonický výzkum. Líbí se mi, že jsme ve spolku pestrá skupina. Někdo se věnuje víc hradu, někdo víc kostelu, někdo víc rezervaci. Opět jsme se zabývali otázkou vyváženosti ochrany památky, přírody a potřeb návštěvníků. Tenhle dialog mi přijde hodně potřebný. Ve Velkých Hydčicích je těžší najít hybatele aktivit na Práchni, proto je dobře, že nadšenci přicházejí i zvenčí, motivují nás a pomáhají nám s fyzickou údržbou (rezervace, hradu…) i s oživováním paměti místa.“ Šárka Čáňová

„Za půl roku jsme spolu s Velkými Hydčicemi, Horažďovicemi a dalšími dokázali vyčistit hrad. Napomáháme k zachování historie pro další generace, ať už fyzicky nebo akcemi. Dokud se Prácheň nevyčistila, nikdo pořádně neviděl a nevěděl, co kopec schovává a jak je tam ta památka velká. Díky brigádám jsme místu dali po dlouhé době pozornost a mohli jsme víc přemýšlet nad jeho ochranou. Já chodím na brigády ve skupině, ale drobnou údržbu jsem schopný udělat i sám. Zrovna nedávno jsem svým srpem vyčistil přístup k naučným keškám naší pátračky. Na podzim plánuji, že bych rád pomohl s údržbou jabloňové aleje při pěšině z Horažďovic na Prácheň. Kdyby letos spolek nevniknul, stalo by se totéž, co s horažďovickou Oborou: Místo by se postupně vrátilo do zarostlého, neudržovaného stavu a aktivita té spousty lidí by se zase téměř vynulovala. Prácheň by mizela a my bychom zase zapomínali.“ Jiří Chaluš

„Mně komunita pomáhá při kostelničení na Práchni. O kostel se starám už léta, chodím ho větrat, uklízím ho před bohoslužbami, vysypávám koše před kostelem, informuji velkohydčickou obec a horažďovickou farnost o stavu kostela… Aktivity lidí v tomto pololetí byly užitečné z mnoha důvodů. Ten nejvýraznější všichni vidí, místo ožilo. Vyčistilo se, uspořádalo se hodně akcí, hodně se udělalo. Sice se zvedla návštěvnost, ale to jsme přeci chtěli, probudit zájem lidí o Prácheň. Největší hodnotu vidím v tom propojování. S naší farností podporujeme otevření kostela, protože se ukazuje i lidem, kteří by do něj normálně nepřišli (třeba z důvodů obav). Otevřeli jsme ho navíc při Noci kostelů, teď ho otevíráme při komentovaných prohlídkách a archeologických přednáškách. Na jaře mi pomohlo hodně lidí. Kdyby ta komunita nebyla, nebyly by akce, nebylo by nic tak výrazného. A zase bych na to byla sama.“ Jana Kotrbová 

„Já si tu rostu fotograficky. A rád v tom Práchni pomáhám. Baví mě, když moje fotky dělají radost ostatním. Je fakt, že výrazná změna přišla s novým foťákem a profesionálním vybavením, které si postupně pořizuji. Ale změna přichází i zkušeností a častým focením. Kvůli pěkným fotkám jsem schopný vstávat i ve 3 ráno anebo stojím hodiny na jednom místě. Je pro mě důležité, aby fotky vypadaly dobře. Začínám se orientovat v grafických programech a pořád se hodně učím. Na focení a úpravě fotek strávím hodně času. Jsem ale taky hlavně brigádník a rád na Práchni fyzicky pracuji. V tomhle pololetí jsem začal jezdit i na dobrovolnické akce jinam, na Mouřenec, do Rabí… Vždycky se tam seznámím s jinými nadšenci, které pak můžu napojovat na lidi kolem Práchně. Hodně mě naplňují ty kontakty a vztahy. Já myslím, že aktivita lidí jen tak nezanikne. Ta skupina je teď hodně motivovaná.“ Jan Novotný

„Hostil jsem členy v Envicentru, půjčoval jsem várnice a pracovní pomůcky na akce, byl jsem na brigádě. Do budoucna budu rád, když nás i na údržbu aleje na pěšině z Horažďovic na Prácheň, jejíž výsadbu jsem před lety inicioval, bude víc lidí. To je jako na Práchni. Pomáhá tomu společná údržba motivované skupiny. Bez komunity by sice Prácheň zůstala na svém místě, ale postupně by zase všechno zarostlo, což by byla škoda. Za krátký čas se kolem Práchně podařilo aktivizovat hodně lidí a organizací, podařilo se nastartovat veřejnou angažovanost. Pokrýváme pořádně jen dvě obce, ale ta skupina má v našem kraji neobvyklou hodnotu. Potřebujeme i ty lídry kvůli udržení kontinuity. Ti se starají o obyvatele, rozvoj památky, vyhledávají možnosti zdrojů, na to často nemají samosprávy čas. Nárazově (zakázkově) to pak stojí mnohem víc peněz než když se o místo stará komunita pozvolna pořád.“ Tomáš Pollak

„Byl to fičák! Hodně jsme kolem Práchně všichni vytvořili a změnili. Prácheň se za tohle pololetí zpřehlednila, otevřela a ukázala místním lidem, co může poskytnout. Jsme si tady navzájem prospěšní, ať už z hlediska péče a údržby hradu, kostela a přírodní rezervace, tak z pohledu mezilidských vztahů, které se kolem Práchně budují (něco jako „Prácheň lidem, lidé Práchni“). Je výhodné, že je pár lidí organizováno i ve spolku, protože mají větší možnosti než jednotlivec. Kdyby ta organizace nebyla, věřím, že by na Prácheň chodili pomáhat jednotlivci nebo malé skupinky dál, ale bylo by to málo výrazné. Kdybych se podívala na moji roli – podpora komunikace – tak byla v prvním pololetí tohoto roku naplněná. Měla jsem hodně času, a i když jsem pracovala víc než vloni od počítače, věnovala jsem se komunikaci, PR, sociálním sítím i koordinační práci.“ Simča Sládková

„Byli jsme v tomto pololetí tak aktivní, aniž bych si vůbec dokázala představit, že by to tak mohlo být. Jednak hodně propagujeme Prácheň, jednak se ukázalo, že jsou lidé schopni udělat něco navíc. To není úplně běžné. Dnes obvykle myslíme spíš na osobní prospěch. Chtěla bych se teď víc zaměřit na svou roli, a to kontrolu aktivit lidí, kteří působí ve spolku, aby něco neudělali špatně. V následujícím období se plánuji věnovat obnově turistického značení okolo Práchně a ráda bych se s ostatními podílela na údržbě a zlepšení orientace v síti naučných stezek na Práchni. Komunitě dávám velkou osobní podporu, účastním se hodně akcí (koordinačních schůzek, přednášek, oslav…), byla jsem také u maturit a vybírala jsem s ostatními logo a vizuál Práchně. Do komunity jsme přišli, protože jsme tam chtěli být a něco dobrého udělat pro Prácheň společně. Zůstali jen ti, kteří s námi zůstat chtěli.“ Marie Šimonová

„Zúčastňovala jsem se brigád, chodila jsem na schůze a akce kolem Práchně, organizované i třeba Střední školou Horažďovice. Spolu s menší skupinkou jsem připravovala Noc kostelů a zapojila jsem do organizace akce žáky ze ZŠ Blatenská, kde pracuji. V tom ostatně spočívá moje úloha: Edukace, osvěta a začleňování našich žáků, potažmo celé školy do aktivit kolem Práchně. Nacvičili jsme malé divadlo, v němž jsme zdramatizovali známou pověst O propadlém zvonu. Představení ukončené prácheňskou lidovou písničkou U panského dvora náš Vitoušek orá bylo součástí oficiálního programu Noci kostelů. Do budoucna bych chtěla vzít děti i na brigádu. Prácheň přináší příležitosti vytvářet si tu přátelské vztahy a napomáhá k sociálnímu začleňování, například když se sem přistěhujete nebo po letech vrátíte. Hlavně díky Facebooku se povědomí o Práchni dostalo do celého regionu.“ Jana Zelená 

„Největší pokrok vidím v tom, že aktivity kolem Práchně rozpoutaly debatu. Neoživilo se jen to místo, ale hlavně to téma. Jakmile se o tom mluví, je to důležité. My jsme tu důležitost Práchni teď společně dali. Hodnotu veřejného dialogu vidím v tom, že Prácheň a její problematiky se neřeší už jen v úzkém okruhu odborníků nebo někde v hospodě. Řeší se veřejně, kultivovaně, s účastí aktérů a odborné i široké veřejnosti. Díky dotazníkovému šetření jsme tu začali poprvé rozlišovat typy lidí a začali jsme se zajímat o to, co chtějí. V tomto pololetí jsem zpracoval průvodcovský sylabus, se kterým mi pomohli členové a horažďovické muzeum. Sylabus pomůže ty prohlídky na Práchni udržet bez ohledu to, jestli je povedu já nebo jiní průvodci. Osobně si cením toho, že jsem tu víc poznal lidi, které jsem znal jen od vidění, a že se ve skupině cítíme všichni hodnotně.“ Roman Vaněk 

„Já vidím velikou změnu přímo na Práchni po brigádách. Účastnil jsem se akcí o něco méně než vloni, ale skupině hodně fandím. Akce očividně přilákaly na Prácheň nové lidi i ty, kteří sem byli zvyklí chodit. Všem to přineslo nové zkušenosti, poznání a zážitky. Co se opravdu podařilo, je to logo. Práchni a lidem kolem ní se dala specifická tvář, získalo to nový význam, dala se tomu celému hlavička a dostalo se to mezi lidi. V podstatě se jedná o budování nové kultury a lidi k tomu jako k nějaké nové věci začínají přistupovat. Výzvou do budoucna je podpora samostatné iniciativy dobrovolníků, aby se zachovaly nejen akce (brigády, Noc kostelů, prohlídky…), ale aby neustále přicházely nové podněty a inovace. Ideálně s účastí i mladých lidí. Měli bychom si začít vychovávat více lídrů, kteří to potáhnou, budou přecházet do zodpovědných rolí a hlavě budou chtít další vést.“ Jana Fux

„Pomáhal jsem v oblasti mediálních kanálů a grafiky. Zaváděli jsme vizuál na sociálních sítích, tvořili jsme PR výstupy. Pomáhám s výstavbou nového webu, který spustíme v následujícím období. Původně jsem chtěl hlavně tvořit videa a k tomu bych se rád časem vrátil. Snažili jsme se nastartovat zájem mládeže (Instagram, mládežnický projekt), ale ještě jsme nekápli na tu správnou notu. U těch sociálních sítí to chce čas, trpělivost a každodenní péči. S mladými lidmi je potřeba vybrat nějaké konkrétní malé téma, protože zatím je Prácheň strašně velká věc. Čemu je potřeba dávat pořád nejvíc energie a pozornosti je to tmelení lidí. Jako celek to postupuje dobře, ale pomalu, a pořád v tom není potřebná stabilita, což je po tak krátkém čase pochopitelné. Za ten půlrok mám ale pocit, že na Prácheň chodí víc lidí a o Práchni víc slyším. Prácheň se stala hlavně pojmem. To cítím u víc lidí.“ David Šiman 

Hodnocení komunity KÁMOŠ (aktivní rodiče z Pošumaví): 

1. KÁMOŠ = safe place :))

2. Získala jsem tu nové přátele.

3. Přivedla jsem sem své přátele.

4. Podařilo se mi tu mezi sebou hezky propojit lidi.  

5. Není to tu jen o matkách a dětech – akcí se účastní i prarodiče, celé rodiny i s přáteli. To je nám sympatické.

6. Máme díky KÁMOŠi spoustu nezapomenutelných zážitků.

7. Zelda si tu dělá kamarády a kamarádky.

8. Když mě napadne jakkoliv ulítlá akce, jde se do toho.

9. Pravidelná jóga velkých s malými – supr věc! Líbí se mi, že se potkáváme pravidelně i v červenci a srpnu.

10. Díky Andrea Mrázková za všechno! :))

„Seznámení se s novými lidmi, maminkami. Uvědomění si, že v tom nejsme samy a že každá z nás řeší třeba podobný problém či situaci. Je to pak tak nějak všechno snazší. Super výlety, skvělí lidé, spousta legrace, vyčištění hlavy a vytržení od stereotypu. Děkuji, holky.“ Magdalena Keplová

„Jsem moc ráda, že mohu být součástí KÁMOŠE (i proto, že v těhotenství jsem byla v zahraničí, takže jsem nestihla navázat vztahy s budoucími maminkami). Je to fajn. Taky jsem ráda, že mohu organizovat moje srandavýlety a vy do toho jdete se mnou, protože ráda takhle někdy s partou vyrazím – jsem ten typ, co má kolem sebe rád hodně lidí a spoustu legrace. Super je i pravidelné sházení – jak teď vznikla jóga s Klárkou (protože víme, že když nenaplánujeme akci včas, hůř se to domlouvá). Jóga je rozhodně super, protože zároveň uděláme něco pro své tělo a je taky dobrý, že můžeme posdílet ty naše strasti a necítíme se v tom sami – to taky hodně pomůže.“ Petra Benešová

„Za mě skvělý počin, kdy se seznámíme s podobně naladěnými maminkami a ukazujeme dětem krásy Šumavy. Sdílíme zkušenosti a užíváme společný čas. Paráda!“ Hana Rychtaříková  

„KÁMOŠ nám přináší výletování s dalšími maminkami a prcky a je hezký sdílet mezi sebou jak společné zážitky, tak strasti mateřství a to, že v tom nejsme sami.“ Eva Kohoutová

„Jsem moc ráda, že se potkáme na akcích s novými lidmi, i s lidmi, co známe, jen třeba není tolik příležitostí se potkat o samotě. Taky děti se dostanou do různorodého kolektivu lidí na stejné vlně. Pak samozřejmě je hezké sdílení radostí i starostí. Některé aktivity pro nás nejsou, protože už s dvěma dětmi si něco netroufnu (např. jóga), takže spíš upřednostňujeme outdoorové akce. Je to všechno moc super a děkujeme.“ Romana Sekyrová  

„Do aktivního života komunity jsme se s naším Bartem (18 měsíců) de facto zapojili návštěvou Lekce znakování (level III?). Již během této návštěvy nás nadchlo komorní a přátelské prostředí v rámci komunity, dále srdečnost a vlídné přijetí ze strany všech. Postupem času mě hlavně uchvátily elán a energie vkládaná do snahy se každý měsíc alespoň 1x potkat. Účastnili jsme se jak šumavských výletů, tak indoor setkávání v herničkách. Pravidelně se každý týden setkáváme na józe pro Velké s malými. Mimo získaná přátelství nebo sdílení mateřských témat vnímám jako další silný benefit i tvoření pout mezi dětmi a přivykání si jedináčků na početnější dětský kolektiv. Těšíme se na další příležitosti, které nám KÁMOŠ přinese.“ Klára Schlosserová

• Potřeby pečujících rodičů. Terezie Hradilková, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR, z.s., projekt Až vyletí z hnízda

• Komunitní služby. Terezie Hradilková, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR, z.s.

• Potřeby pečujících osob v Pošumaví. Tereza Eberlová, Centrum pro komunitní práci západní Čechy

• Jaké sociální služby máme v Pošumaví. Tereza Eberlová, Centrum pro komunitní práci západní Čechy

• Deinstitucionalizace a možnost rozvoje pobytových komunitních služeb v Plzeňském kraji. Filip Zapletal, Plzeňský kraj

• Dotační možnosti. Eva Collings, Centrum pro komunitní práci západní Čechy